Při výběru osobního vozu je jedním ze zásadních faktorů typ paliva, kterým je vůz poháněn. Palivo může v konečném důsledku ovlivňovat výkon vozidla, zároveň však ovlivňuje i servisní nároky vozu a v neposlední řadě také dopad provozu vozidla na životní prostředí.
Benzín stále vede
Benzín stále zůstává jedním z nejrozšířenějších paliv pro osobní automobily na celém světě. Získává se z ropy rafinačním procesem, jehož výsledkem je kapalné palivo pohánějící spalovací motory. Benzín se může pochlubit vysokou energetickou hustotou, díky níž je vhodný pro jízdu na dlouhé vzdálenosti, protože poskytuje značné množství energie na jednotku objemu. Jejich účinnost navíc navyšuje turbodmychadlo nebo technologie přímého vstřikování.
Ve srovnání s dieselovými agregáty produkují zážehové pohonné jednotky větší množství oxidu uhličitého (CO2), na druhou stranu menší objem oxidu dusíku a pevných částic. Jednotlivé typy benzínu se liší především oktanovým číslem a složením.
Vyplatí se připlatit za prémiová paliva?
Mnoho poskytovatelů pohonných hmot nabízí kromě konvenčních paliv také prémiová paliva. Ta mají obvykle vyšší oktanové číslo a mohou obsahovat aditiva, která údajně zvyšují výkon motoru, úsporu paliva a pomáhají k jeho čistotě. Mezi hlavní rozdíly mezi prémiovými a běžnými palivy patří oktanové číslo, kdy prémiová paliva mají obvykle vyšší oktanové číslo (např. 91 nebo 93) ve srovnání s běžnými palivy (např. 87).
Paliva s vyšším oktanovým číslem mohou pomoci zabránit vibracím motoru a u některých vysoce výkonných nebo přeplňovaných motorů dokonce mohou být nezbytné. Prémiová paliva také často obsahují patentovaná aditiva určená k čištění a ochraně motoru, snížení usazování karbonu a zlepšení účinnosti palivového systému.
Je však nutné vzít v úvahu, že ne všechna vozidla mají z prémiových paliv prospěch. Většina standardních osobních automobilů je konstruována pro efektivní provoz na běžná paliva a použití prémiového paliva nemusí přinést znatelné výhody. Majitelé vozidel by se měli řídit návodem k obsluze a dodržovat typ paliva doporučený výrobcem, aby dosáhli optimálního výkonu a úspory paliva.
Nafta ještě neřekla sbohem
Druhým nejpoužívanějším palivem je diesel, který je znám svým točivým momentem a účinností. Motorová nafta se získává z ropy rafinačním procesem, při kterém vzniká těžší a méně těkavá kapalina než benzín. Ta má ve srovnání s benzínem také vyšší energetickou hustotu, což vede k vyšší účinnosti paliva a delšímu dojezdu.
Naftové motory sice vypouštějí méně CO2, ale produkují více oxidu dusíku a pevných částic, což přispívá ke znečištění ovzduší a potenciálním zdravotním problémům. Dieselové motory jsou obvykle úspornější než jejich benzinové protějšky, takže jsou vhodné pro jízdu na dlouhé vzdálenosti a u strojů s vysokým zatížením.
Nekonvenční zemní plyn (LPG)
Mezi nejznámější nekonvenční paliva, které je hojně využívané i u nás, patří zkapalněný zemní plyn (LPG), tedy směs plynů propan a butan. Je známý svými ekologickými přínosy a cenovou příznivostí. LPG spaluje čistěji než benzín a nafta a vypouští méně škodlivých znečišťujících látek. Nabízí dobrou účinnost, i když za naftovým motory zaostává. Výhodou je, že některá vozidla poháněná benzinem lze přestavět na pohon LPG, což přináší úspornost. Nevýhodou ovšem bývá, že se majitelé vozů LPG mohou setkat se zákazem vjezdu do uzavřených prostor, například parkovišť v nákupních centrech.
Trend posledních let: dobíjecí baterie
Díky pokroku v technologii baterií a nabíjecí infrastruktuře se elektřina stává i u nás relevantním pohonem pro osobní automobily. Elektromobily nabízí zejména ekologické výhody. Neprodukují totiž žádné výfukové emise, takže jsou šetrné k životnímu prostředí a přispívají ke zlepšení kvality ovzduší. Elektromobily zároveň pracují téměř neslyšně a nabízejí tichou a plynulou jízdu. Díky stále rozšířenější síti dobíjecích stanic je dobíjení vozidel pro majitele elektromobilů již relativně pohodlné, a dojezdové vzdálenosti navíc výrobci neustále prodlužují. Více si o elektromobilech můžete přečíst zde.
Kontroverzní biopaliva
Kapitolou sama pro sebe jsou biopaliva, která se získávají z obnovitelných zdrojů a představují udržitelnější alternativu k fosilním palivům. Dva základní typy biopaliv pro osobní automobily jsou etanol a bionafta. Etanol, který se často mísí s benzínem vytváří paliva E10 (10 % etanolu) nebo E85 (85 % etanolu). Bionafta se obvykle mísí s naftou a získává se z obnovitelných zdrojů, jako je sójový olej nebo živočišné tuky.
A jaká negativa jsou s biopalivy spojena? Především skutečnost, že tento typ paliv je vyráběn z potravinových plodin, jako je kukuřice nebo řepka, což může způsobit zvýšení ceny těchto potravin. V rámci globální potravinové bezpečnosti už k tomuto problému dokonce několikrát došlo. Dalšími negativy jsou zvýšená spotřeba vody, ztráta přirozené biodiverzity nebo značné energetické nároky při výrobě biopaliv.
Vodík jako technologie budoucnosti?
O vodíku se dlouhodobě diskutuje jako o vhodném palivu, které sníží závislost planety na fosilních palivech. Jde o lehký, hořlavý plyn, který v kombinaci s kyslíkem ze vzduchu dokáže vytvářet elektřinu v palivových článcích a generovat energii. Vedlejším produktem je jen vodní pára, takže tento typ pohonu neznečišťuje ovzduší. Největší nevýhodou vodíku jsou obrovské náklady potřebné na jeho výrobu a zcela chybějící infrastruktura. Ačkoliv některé automobilky s vodíkem už nějakou dobu pracují, jistě potrvá ještě řadu let, než se tento typ pohonu stane běžně dostupným i v osobním dopravě. Potenciál je u této technologie obrovský.